Jste autorem návrhu nového památníku Jana Palacha a Jana Zajíce, který se bude nacházet na zdi evangelického kostela na Teplické ulici v Děčíně. Památník bude velmi netradiční, součástí budou i světelné efekty. Co Vás inspirovalo k tomu neudělat klasický statický projekt ale něco, s čím budou lidé moct určitým způsobem interagovat?
Myslím si, že odkaz Jana Palacha a Jana Zajíce je stále živý a živým by měl i nadále zůstat. Pro mne je to jeden ze zlomů, který nám přinesl svobodu. Palachův týden odstartoval v roce 1989 revoluci a vedle Václava Havla a Charty 77 je to jeden z nejsilnějších podnětů mého života. Přinesl, po čem jsme toužili, ale nedostávalo se nám toho.
Když jste byl pro tento projekt osloven, měl jste ihned jasnou představu o tom, jak chcete, aby památník vypadal nebo jste měl v hlavě více verzí?
Víceméně jsem měl od začátku jasno. Chtěl jsem udělat interaktivní památník, ve kterém by nebyla lhostejnost a patos, ale naopak hravost a radost. Pád totality nám přinesl radost a naději, proto bude součástí plamen, který budou moct lidé zažehnout jak u Jana Palacha, tak u Jana Zajíce. Když jsem navštívil památník obětí holocaustu v Berlíně, zažil jsem tam zajímavou situaci. Jedná se o velké kvádry, které jsou různě zapuštěny do země. Viděl jsem zde mladé kluky, jak přes to skáčou a když se tudy procházíte, najednou na vás vykoukne někdo zpoza rohu… A v té situaci najednou cítíte pocit uvolnění a radost z náhodného setkání. Proto chci i památník pro Děčín vytvořit tak, aby v něm nebyl jen patos, ale i pocit normálnosti.
Proč jste se rozhodl pro materiál, jakým je sklo? Není to do veřejného prostoru riskantní?
Pro sklo jsem se rozhodl z důvodu, že s ním pracuji už asi 15 let. Ve skle jsem vytvořil kolem stovky realizací. Jedná se o fusingové sklo, které je velice pevné. Kdybych vám řekl, že je pevnější než plech, tak mi asi neuvěříte. Ale když má nějakou povrchovou úpravu, tak je v podstatě nerozbitelné. To by opravdu musel být záměr, aby ho někdo poničil, například vrtačkou nebo něčím podobným. Navíc - ve skle je určitá prchavost. Mění se s denní dobou, s počasím… Vpouští do sebe přírodu a prostředí kolem a v tom tkví i jeho určitá aktuálnost.
Už jste někdy památník tvořil?
Dělal jsem památník věnovaný vojenským zajatcům z 1. světové války v Liberci, který byl bohužel dokončen bez mého vědomí a nedopadl dobře. Pak jsem vytvořil náhrobek pro režiséra Jiřího Menzela na Vyšehradě, který je v kombinaci fusingového skla a mramoru. Udělal jsem také dvě pamětní desky jako takové prodloužení seriálu Šumné stopy. Jedna z nich byla pro Karla Paříka a nachází se v obci Veliš - jedná se o podsvícené sklo. A druhá byla určena na brazilský hřbitov ve městě Bahia jako vzpomínka na českou operní pěvkyni 19. století Klementinu Kalašovou.
Má pro Vás Palachův památník nějaký osobní rozměr? Případně prostor, kde bude umístěn?
Je to pro mě samozřejmě veliká výzva a odpovědnost a také součást mého radostného pocitu ze svobody. Je mi to blízké i díky tomu, že jsem členem evangelického sboru Braník, kde jsem byl pokřtěn a konfirmován, měl jsem tam svatbu a i mé děti jsou zde pokřtěné. A evangelický kostel v Děčíně znám i díky jednomu z dílů Šumných měst, který jsme zde točili.
Jak vnímáte Děčín z pohledu architekta?
Vnímám jej podobně jako ostatní sudetská města. Po válce je Češi nespravovali tak dobře a do jejich struktur byly vyryty hluboké jizvy, které se budou scelovat po další desetiletí. Každopádně je to velice inspirativní město i díky tomu, že leží na dvou stranách řeky a má tak dvě centra. I když na Podmokly se dle mého názoru trochu zapomíná.
Rozhovor vedla Eliška Střelková pro časopise EnterDC, www.enter4U.cz, leden 2023 - autorská práva vyhrazena Free4U s.r.o.